tapas bar bisos
Praha

Interiér sardského tapas baru bisos, nacházejícího se v přízemí domu z přelomu 19. a 20. století je zařízen monochromaticky skromně použitím několika základních materiálů a výrazného efektu grafického pojednání stěny v čelním pohledu.

Vstupní část je do značné míry definována černým ocelovým regálem na vína, plnícím funkci jisté příčky vymezující rezervované sezení v rohu místnosti.

Vybavení hlavního prostoru vyplývá z ne příliš široké dispozice a proto probíhá paralelně podél zdí, respektive oken. Na jedné straně je situován bar v jehož pultu je zasazena na míru vyrobená chladící vitrína. Zatímco protější strana je řešená dlouhou lavicí, která probíhá těsně pod vysokými okny. Na lavici se uplatňuje kresba použitého jasanového dřeva, podnož je černá jeklová. Volba materiálů byla stejná i u masivních stolků s kovovou podnoží.

V kontrastu s poměrně světlým jasanovým dřevem vystupuje tmavé ocelové obložení barového pultu, u něhož bylo docíleno originálního zabarvení technologií restaurování kovu působením taninu na zkorodovanou ocel. Stejným způsobem jsou zpracovány i ocelové regály řešící úložný prostor na zdi za barem a mezi okny na protější straně.

Požadavek na praktičnost a barevnou kombinaci černé a bílé vyřešily židle a barovky španělské produkce.

Osvětlení bylo ponecháno ve vstupní části původní, v hlavním prostoru bylo instalováno asymetrické svítidlo Kao od Artemide, které dobře nasvětluje i historické štuky.

Dominantu prostoru tvoří fotografie horské scenérie s typografií loga bisos a textem jedné z nejznámějších sardských lidových písní o lásce, Non potho reposare.

Dalším výrazným odkazem na Sardinii je textilie orbace, která je použita na polštářích lavic, prostírání i přebalech jídelních lístků a v grafické úpravě i v logu podniku. Jedná se o původně vlněnou tkaninu výrazného černobílého motivu, historicky všestranně používanou sardskými rolníky.